Výše řečený druh světla je trošku jiný než ten normální, obyčejný. To totiž funguje na klasických dvě stě třicet voltů, dříve dvě stě dvacet. Pokud však dojde k nějaké nepředvídané události, měly by naskočit světla nouzová, která nejsou na klasické elektrické síti provozována a ke svému běhu ji nepotřebují. Většinou jsou někde v budově, nebo mimo ni agregáty, které tuto činnost zastanou za klasickou síť.
Když vše funguje, jak má, nejsou nouzová světla vůbec potřeba. Takže se o nich ani neví. A to je právě jádro pudla. Prostě si na ně nikdo nevzpomene. A pak, když se něco semele, zjistí se, že světla nejdou. A je tu problém, který může mít někdy i ty nejhorší následky. Nikdy nevíme, co se může přihodit.
V každém velkém podniku je určen někdo, kdo má toto na starosti a většinou to bývá elektrikář. Jednou za nějaký čas by měl právě on zrevidovat všechna nouzová světla a učinit o tom zápis. Jak je tomu však v normálních obytných budovách? Tak zde je to jednoznačně věcí majitele. Ten je povinen, není-li ovšem smlouvou dáno jinak, zajistit řádný provoz, a tedy musí vědět, co je to revize nouzového osvětlení. On sám by na tom měl trvat a to nejméně jednou do roka, není-li opět dáno nějak jinak.
Na jeho žádost by měl přijet revizní technik a vše řádně zkontrolovat. Tedy skutečně každou jednotlivou žárovku zvlášť, pak i připojení a další a další náležitosti. Po provedené práci by měl vystavit řádný certifikát, nebo nějaké jiné lejstro, kde je přesný popis kontroly a zda je tedy vše bez závad. Věcí majitele pak je protokol převzít, zaplatit a případně to promítnout do nájmu.
Doma asi nic podobného nemáte, v rodinném domku toho většinou není ani potřeba, takže jste v tomto ohledu bez starostí. Nu a vy co bydlíte v paneláku byste měli mít onen protokol volně přístupný. Pokud ne, musíte požádat majitele, aby vám do něj umožnil nahlédnout. Nakonec jste si za to zaplatili.